Čulík on the road
Navštěvovat vinaře jezdím už 20 let, ale až teprve nedávno jsem je začal navštěvovat na kole. Při objíždění vinařů autem je člověk odpojen od krajiny a rozmarů počasí. Navíc nějaká ta sklenička k návštěvě u vinařů patří. Spojení kola a vlaku je ideální. Člověk nacítí krajinu, ale i drobné kulturní rozdíly mezi lidmi, které potkává ve vlaku či na nádraží. Na jednu takovou cestu, ze které se právě vracím vlakem dolnorakouskou krajinou směr České Velenice a Tábor, vás chci vzít.
Vyrážím ve středu vlakem z Tábora přes Prahu do Brna. Na kole mám dost minimalisticky zabaleny všechny potřebné věci, které jsem našťouchal do brašen jen tak tak. Z Prahy jedu krásným railjetem rakouských drah (takový teď koupily i České dráhy). S přáteli v Brně jsme se domluvil na večeři v kavkazské restauraci ChaCha. Návštěvu doporučuji všem. Mají skvělá moravská a gruzínská vína z různých oblastí. Ale hlavně lahodnou a domácí (jak to slovo nemám rád, tak sem patří) gruzínskou kuchyni - placky chapačury, knedlíčky chinkali, salát z hovězího jazyka, závitky z lilku, plněné ořechy a výborná kvašená zelenina. Prostě tam běžte!
Brzo ráno vyrážím ze svého oblíbeného hotelu na Jakubském náměstí do Modřic, příměstské části Brna. V sídle stavitelské firmy, zde vzniklo vinařství zaměřující se na výrobu sektu s názvem Bidule. Parta kolem Zdeňka Omasty se do toho pustila už v roce 2022, takže už teď je možné ochutnat první šumivá vína. Ve vývoji je v tuhle chvíli nejdále Vavřinec. Parádní ovšem bude i směska burgundských odrůd či víno s názvem Identity, které je postaveno na odrůdách typicky moravských. Chutnáme i mladá vína, která jsou netradičně, ale prakticky zavěšena v sudech ze stropu. Zaujme Chenin Blanc, tuhle odrůdu mám na Moravě poprvé. Se seriózními sekundárně kvašenými sekty se na Moravě v posledních letech roztrhl pytel. Jen málokdo ovšem celý proces dokáže udělat u sebe ve vinařství. Většinou se na odstřelení vozí do specializovaného podniku. Na tom není nic špatného, ale pokud chce mít člověk kontrolu nad celým procesem musí si vše udělat sám. Ambiciózní projekt, který je obklopen sympatickými a schopnými lidmi. Jen tak dál. Trh šumivých vín je velký a stran pěstitelského moravského sektu ještě není naplněn. Loučím se se Zdeňkem a vyrážím dále jih.
Mířím na jihovýchod do Kloubouků u Brna, přes malebnou obec Diváky okolo výběžku ždánického lesa, pokrývající okolní kopce. Cesta méně známou části jižní Moravy mě přivádí k Staňovi Charvátovi do Klobouků. Vřelému a zkušenému vinaři. První víno vyrobil v roce 1986. To už je pěkná řádka let. Přesně tedy 38 let. Něco o tom vím, tehle rok mám napsaný v rodném listě. Chutnáme mladá vína ze sudů, poobědváme zvěřinový klobás od souseda s výhledem na Klobouky a barvící se listnaté lesy, které ves ze západu i severu obklopují. Mladá vína jsou již po alkoholové, ale ještě před malolaktickou fermentací. Zajímavé stadium vína, kdy je nervózní a křehké. Já ke Staňovi jezdím hlavně na červená vína a mým favoritem je zde odjakživa Vavřinec, který mě nejvíc dostal i tentokrát. Slibný je ovšem i Portugal, Frankovka ze starého vinohradu, pro kterou je to pravděpodobně poslední sklizeň před vyklučením vzhledem k velkému výpadku keřů či směska Cabernetu s Alibernetem. Staňa je dobrý společník. Vzhledem k vážné nemoci, které čelil a která se nedávno nevyhnula ani jeho ženě Bróňa ví, že život je potřeba žít každý den a být pozitivní. Jak říká ve víně si zkusil téměř všechno. Byl jeden z prvních, kdo začal používat selektované kvasinky, byl také jeden z prvníc, kdo s nimi přestal. Nikdy nepodlehl vlně nesířených, nízkoalkoholických naturálních vín. Jeho bílá vína jsou až uhersky ohnivá, červená naopak burgundsky elegantní. Experimentovat se ovšem nebojí ani po téměř 40 letech praxe. O tom svědčí nerezová nádoba bez víka plná kvasícího rosé - makrooxidavní přístup k rosé se rozhodně punkem nazvat dá!
V družném rozhovoru pokračujeme i u Petra Kočaříka v Čejkovicich, kam nás Broňa odvezla. Tomu, že její manžel ochutná dvě skleničky a za 10 minut se pojede domu určitě nevěřila, ale velkoryse s cestou souhlasila. Staňa s Petrem jsou kamarádi a i jejich styl vína je podobný, nepodléhající trendům. I zde chutnáme mladá vína ze sudů. K Petrovi se jezdí na Pinoty, já se ale vždy těším i na jeho cuvée Odměry, které je v bílé variantě postavené na Sylvánu nebo červené, které kombinuje Portugal a Vavřinec. Upoutal mě také plnější, ohnivější a lehce macerovaný Pinot Gris z ročníku 2021. Víno velmi odrůdové, lahvově zralé. Skleničku si námi dala Petrova žena Lada, ale i Petrova neskutečně vitální a půvabná maminka. Řešíme Petrova syna Vaška, který se po studiu práv vrhnul i na studium vinařské. Petr má těžkou hlavu z toho, že jeho syn chce zkoušet nové věci, které neodpovídají stylu seriozních vín, kterými se snaží již řadu let prezentovat. Před pár lety bych se s ním hádal. Ale teď mu musím dát za pravdu. Kromě začátku prvních Autentistů se Petr nikdy nezařadil do žádného proudu. Vzpomínám si, že před několika lety zkroušeně na Bottled Alive komentoval to, že jeho vína jsou archaická, nemoderní a nezapadají do tehdejšího trendu funky naturálních vín. Čas ukázal, že měl pravdu, naturální vinná scéna začala směřovat k čistějším, vyleželejším vínům s finesou. Z NATURAL se stalo, NATURAL but CLEAN. Takže Vašku, poslouchej tátu!
S počínajícím soumrakem bylo na čase vyrazit dál. Čekal mě ještě kus cesty do Strážnice. Cesta to bylo divoká, jelikož mě navigace zavedla do zatopené oblasti u Rajhradu a já se dva kilometry brodil bahnem a vodou. Ale i o tom cestování na kole je. Chvíle pohody a přátelských rozhovorů se střídají s námahou a nepohodou. Konečně jsem se dostal do Strážnice. Městečka s velkou vinařskou historii, ale o něco skromnější současností. Strážnice leží trochu stranou a je nutné se tam vypravit s jasným cílem, neb zajímavých vinařů v okolí tolik není. Ja cíl měl. Martina Grombíře a jeho projekt Podkovné. Malé rodinné vinařství jeho rodiny v zadní části jejich domu. Prakticky, svépomocí zrekonstruovaný sklep. Réva na vinohradech za vesnicí na úpatí Bílých Karpat koření v jílovitých půdách s velkým množstvím vápna, pozůstatkem moře. Vína jsou pevná, minerální a potřebují čas na zrání. Ochutnali jsme precizní červený pet-nat Fajront či unikátní bílé víno z vinohradu staršího 100 let. Vrcholem ovšem bylo místní Chardonnay a Riesling. Vína s velkou tenzí, mineralitou a hloubkou. Pro mě určitě objev tohoto roku. Precizní vína z okrajové části té známější části vinařské Moravy.
Vrcholem ovšem bylo místní Chardonnay a Riesling. Vína s velkou tenzí, mineralitou a hloubkou. Skvělá vína.
V sobotu jsem vyrazil přes hranice do slovenské Skalice. Snídal jsem v místní pekárně. V místním cykloservisu se dozvěděl, že řetěz na kole opravdu vyměněný nemám a že se toho chroupání ve středu kola nemusím obávat. Odolal nákupu tradičního skalického trdelníku a vypravil se vlakem přes Kúty do Děvínské Nové Vsi. Déšť neustával, spíše zesiloval. Přejel jsem řeku Moravu, pak Dunaj a dorazil do Prellekirchenu do vinařství Dorli Muhr.
A dorazil jsme právě včas. Pokračování příště..